Centrum rozkoše? Váš mozek!

„Nemám chuť na sex, nebaví mě. Mám pocit, že jsem divná, skutečnou vášeň cítím jen zřídka.“ Poznáváte se? Občas některou z těchto vět, byť jen v duchu, pronesete? A aby toho nebylo málo, partner vás zrovna nepodpoří: „Hysterko. Nechápu, co to s tebou je…“ Kde je chyba? Odpověď je snazší, než byste čekala.

Bohužel my ženy jsme až přehnaně sebekritické a rády bereme vinu na sebe. Snadno podlehneme pocitu, že nejsme v pořádku, že nejsme dost vzrušivé, nebo že jsme dokonce frigidní. Následně pátráme po různých technických fíglech s cílem probudit ve svojí vagině více vzrušivosti. Jenže chyba lávky! O tom, zda máme, či nemáme chuť na sex, rozhoduje někdo úplně jiný. Náš mozek.

Jak to celé funguje aneb trocha biologie…

Abychom naše běžné ženské chování pochopily, potřebujeme pro začátek alespoň bleskovou exkurzi do základů biologie. Celý proces začíná tím, že zachytíme našimi smysly vjem, například dotek na kůži. Ten je pak po nervových drahách doručen do mozku, mozek ho vyhodnotí a zpátky do těla vyšle reakci. K tomu ovšem potřebuje nějakého posla a tím jsou hormony a neurotransmitery. Vzrušení a orgasmus ovládají většinou hormony uvolněné z části mozku zvané limbický systém. Kromě sexuality řídí také naše trávení, činnost srdce a žláz, dýchání, pohyb, imunitu i vnímání bolesti.

Nefungujeme na povel

Má to ale jeden háček! Limbický systém, tedy např. i dýchání, trávení nebo sexuální reakce, nelze ovládat vůlí. Nemůžeme ho žádným způsobem přinutit, aby fungoval na povel. Rozkazy typu „Teď se chci pořádně vzrušit!“, stejně jako „Zrychli trávení!“ zkrátka neposlouchá. A to je právě ten důvod, proč se stává, že čím víc se snažíte vzrušit a dosáhnout orgasmu, tím víc to nejde. Celá soustava nervů, kterou limbický systém ovládá, je totiž tak trochu jako mořská sasanka, citlivá a těžko zklidnitelná.

Stačí, když v nás někdo vyvolá pocit blížícího se nebezpečí sexuálními narážkami, výhrůžkami nebo hanlivým komentářem, ať už na náš vzhled, či chování, a zcela v nás chuť po tělesné blízkosti zablokuje. Prostě se stáhneme. Po takovém rozčarování navíc potřebujeme delší dobu na uklidnění než muži. Proto také nejsme na rozdíl od mužů většinou schopné uvolnit se a užít si krásné milování bezprostředně po hádce.

K nažhavení potřebujeme více času než muži…

V intimitě jsme většinou zvyklé spěchat. Často podléháme představě, že čím rychleji dokážeme dosáhnout orgasmu, tím lepší jsme milenky. A zapomínáme, že naše podstata je zcela jiná než ta mužská.

Taoismus přirovnává ženu k vodě – potřebujeme dlouhou dobu k tomu, abychom se rozpálily, ale naše vášeň pak zase dlouho vychládá. Zatímco muž je jako oheň – rychle vzplane a rychle zhasne

Nástup vzrušení v ženském těle je složitější, než si myslíme, a vyžaduje pozornou péči, především dostatek času a žádný nátlak.

Šikovné a jemné doteky na správných místech dokážou zapnout všechny ty správné knoflíky a tlačítka na našem těle a eskalovat vzrušení. V takové chvíli máme pocit, že se naše tělo probouzí a otevírá jako poupě do květu. Mění se naše dýchání, zrychluje se srdeční rytmus i krevní oběh, zvyšuje citlivost těla, bradavky ztvrdnou, prokrví se celé pohlaví vně i uvnitř, zvlhčují se stěny vaginy. Pokud je další dráždění pozvolné a plyne s tempem ženy, nažhaví nás to doběla a my prožijeme milování v mnoha různých dimenzích.

Proč se v intimních chvílích potřebujeme cítit bezpečně?

Když jsme sexuálně vzrušené, vstupujeme do jiného stavu vědomí. Blížící se orgasmus vypíná v mozku kontrolky chování, proto se z nás v tu chvíli stává divoženka ztrácející zábrany a soudnost. Také jsme odolné vůči bolesti. Současně se v těle uvolní vlna hormonů – dopamin, oxytocin – a látky podobné opiu a my zažíváme pocit lásky a dokonalého štěstí. Prahneme-li po takovém prožitku, potřebujeme nejen dostatek času, ale také bezpečný prostor.

Tento instinkt jsme zdědily po našich praprababičkách z dob, kdy se milovaly v houští savan a nemohly se přenést do transu jen tak uprostřed divočiny. Erotická extáze by je učinila extrémně zranitelné a bez kontroly by byly lehce ohroženy na životě. Pro dosažení maximálního uvolnění a prožívání orgasmického transu je pro nás ženy tedy nanejvýš nutné, abychom se cítily bezpečně v přítomnosti někoho, kdo nás ochrání a nevystaví něčemu, co nemůžeme kontrolovat. Když svolíme k rychlému sexu nebo sexu ve stresu, neznamená to, že se zcela zablokujeme nebo nedosáhneme orgasmu, ale nebudeme se po něm cítit blažené a naplněné. A to je hlavní rozdíl mezi „milováním“ a „sexem“.

Cesta ke skvělému sexu? Začněte se mít ráda!

Co nám tedy udělá dobře? Hlavně žádný nátlak. O to víc se pak můžeme uvolnit a být i divoké. Potřebujeme také cítit, že jsme jedinečné, výjimečné a že nemusíme nic dalšího splňovat – mít se ráda. Neexistuje žádný vzor správného sexuálního chování, stejně jako neexistuje žádný vzor správných pocitů či správných intimních potřeb. Vědomí vlastní výjimečnosti a jedinečnosti nám dopomůže k lepší náladě a ta bývá provázena i zvýšením sexuální touhy. Sama jistě dobře víte, jak rozdílnou sexuální touhu vnímáte, když máte skvělou náladu, nebo když se cítíte pod psa.

A jak nám může k nebeským výšinám pomoci partner?

Co se týká našeho vyvoleného, potřebujeme, aby se obrnil trpělivostí. Při milování nám pomůže, když k nám bude přistupovat jako k nepopsanému listu papíru. My ženy jsme totiž každý den jiné. Naše přání a potřeby se mění podle fází menstruačního cyklu a samozřejmě také při různém duševním a psychickém rozpoložení. Musíme si ale uvědomit, že ani pro muže to není snadná situace. Partner si může všímat, jak jsme na tom právě po psychické stránce, zda jsme ve stresu či uvolněné, jak reagujeme, po jakém milování právě toužíme. Pomůže nám, když se bude věnovat uspokojení všech našich smyslů.

Partneři, kteří se milují, by si měli všímat vzájemných potřeb a pocitů a hledat cestu k lásce i vzrušení společně!

Pokud muž nenajde ten správný knoflík , je na nás, abychom ho požádaly a vysvětlily mu, co si přejeme. Měly bychom si umět říct o doteky (můžeme zkoumat různou intenzitu), hlazení, mazlení, líbání a pohledy do očí. Svá přání a tužby můžeme vznést mimo ložnici, a pokud už jsme ve společném prožitku, můžeme mu jemně (!) ukázat samy na sobě, co bychom si přály, nebo mu dokonce vést ruku. Ve chvíli, kdy partner dokáže rozehrát celý ten orchestr našich vjemů a reakcí (inspirace pro muže) , zažíváme skutečnou extázi na všech úrovních. V tu chvíli máme pocit naprostého splynutí, okamžiku dokonalosti, vědomí vlastní důstojnosti, hodnoty a něčeho nadpozemského, co přesahuje hranice všeho, co známe.

Když se zaseknete

Může se vám stát, že vás při sexu přepadne strach a obavy, z nichž většina bude mít nejspíš původ v nějakém nepěkném zážitku z minulosti. Ačkoli se možná stydíte či zdráháte o tom mluvit, měla byste se svému partnerovi svěřit a vysvětlit mu, oč běží. Strach má často mnohem větší oči, než jaká bývá realita, a je dost pravděpodobné, že partner přijme vaše obavy s nadhledem a poskytne vám podporu. Pokud ale problémy přetrvávají, nebo jen chcete od odborníka, nestyďte se vyhledat pomoc třeba u nás.

A pokud vás při milování odvedou myšlenky někam úplně jinam, udělejte vše proto, abyste se vrátila. Na chvíli se zastavte a soustřeďte se jen na své tělo. Jak se cítíte, co kde vnímáte, co je vám příjemné? Vnímejte také tělo partnera, uvědomte si, čím je pro vás tak nesmírně sexy.

Ženská sexualita je ve skutečnosti mnohavrstevná, ale díky tomu nám poskytuje téměř neomezený potenciál prožívání. Pokud ho chceme objevit a využít, je třeba se nebát objevovat nepoznané a dovolit si všechno, na co máte chuť. Nemusíme se za sebe stydět. Když pochopíme, jak fungujeme, zjistíme, že naše reakce, které jsou často zpochybňovány, jsou docela normální, a začneme být na sebe konečně i hrdé.

Chraňte si svůj pánevní nerv

Signály mezi pánví a mozkem vede pánevní nerv. Může za to, jak citlivé je naše pohlaví na dotek a na dráždění. Pánevní nerv má tři větve a umožňuje nám kombinovat dráždění na více místech. Je poměrně křehký a jakékoli jeho poškození, např. při gynekologické operaci, intimní plastice nebo při porodu, vede ke snížení citlivosti při prožívání vzrušení a orgasmu. Signál k mozku nedojde, hormony nejsou uvolněny a my nezažíváme radost ze sexu.

Za co můžou hormony

Množství hormonů uvolněných během uspokojivého milování je u žen celkově vyšší než u mužů, díky tomu ale také následuje větší propad. Vyšší hladina hormonů – dopaminu a oxytocinu – v nás probouzí opakovaně touhu po láskyplném vztahu. Toto kolísání hormonů nás ženy předurčuje ke změnám nálad.

Náš hormonální koktejl

Tu nejlepší směs, kterou při erotickém navnadění může náš mozek do hormonálního koktejlu namíchat, tvoří hormony dopamin, oxitocyn a opioidy.

• Dopamin – Když se jeho hladina zvedne, např. promítáním fantazií nebo očekáváním skvělého sexu, začínáme skutečně toužit. Žena, která má správnou hladinu dopaminu, těžko půjde proti sobě nebo sebou nechá manipulovat. Ale! Dopamin je součástí systému odměn v mozku. Pokud se nám opakovaně stává, že nedojde k naplnění vytouženého sexuálního prožitku, na který jsme připravené, dopamin se příště angažuje méně. A nám klesne libido i ona ženská sebejistota.
• Oxytocin – Hormon lásky a vztahů (vyplavuje se i při porodu). Jeho množství se v těle během orgasmu zvyšuje, takže tělo multiorgasmické ženy ho vyprodukuje více než tělo muže. Vytváří mezi milenci důvěru a pouto a probouzí potřebu dalšího milování.
• Opioidy – Jsou podobné morfiu, způsobují pocity blaha a mystického zážitku při orgasmu a také pocit, že po naplňují- cím orgasmu jsme jako „zfetované“.
• Testosteron – Uvolňuje se při orgasmu, máme ho méně než muži, ale i tak zvyšuje naše libido a vyvolává touhu po dalším sexu a posiluje sebejistotu. Obava patriarchálních společností, že ženy, které si umějí sex náležitě užít, jsou hůře ovládatelné a manipulovatelné, má tedy reálný základ.

Autorka: Lucie Sitařová CSB
www.luciesitarova.cz

Chcete se dozvědět více? Navštivte některý z našich kurzů. Aktuální termíny naleznete v kalendáři akcí.