Proč si ženy v intimitě neumí říkat o to, co chtějí?

Nedávno přišla za mnou do poradny nová klientka, říkejme jí Jana.
„Jsem nespokojená v intimitě,“ říká Jana.
„Svého partnera miluji, jsme spolu již 10 let, ale sex s ním je pro mě stále stejný a nebaví mě.“ Svěřila se, že se na ni všechno odehraje příliš rychle. Vzruší se jen lehce. Cítí, že by potřebovala víc času a mnohem více péče a podnětů, ale brzy je po všem.
Partner se zaměřuje spíše na své vzrušení. Vyvrcholí a pak už nemá zájem o nic. Jana vlastně ani neprožívá vnitřní orgasmus a sex jí takto nepřináší nic.
„Dělám to spíš pro partnera. Proto mě netrápí, když k sexu nedojde vůbec.“ Ale Jana přesto cítí, že jí něco chybí. Partnerovi orgasmus přeje, ale sama by si chtěla sex taky konečně užívat.

Má první otázka byla: “A řekla jste mu to?” 
Odpověď byla stručná: “Neřekla.“
“A proč ne?” ptám se.
“Nevím. Asi jsem si myslela, že se to jednou nějak změní.”
„Takže neví, že jste nespokojená?“
„Naznačila jsem to, ale bez výsledku. Spíš to vzal jako kritiku.”
A ještě Jana dodala: „Jeho by to stejně nebavilo se mi více věnovat… asi.“

Tento krátký příběh se v naší poradně odehrává dost často. Přichází nespokojené ženy, pro které je velmi těžké říct si o to, co potřebují a po čem touží.

Pokud se už teď tak trošku vidíte, udělejte první krok spolu s naší párovou hrou ZDARMA

Čím to vlastně je, že my ženy trávíme dlouhé roky ve vztahu, kde nejsme spokojené, aniž bychom se ozvaly? Proč trpíme v situaci, která nám opravdu není příjemná, dovedně skrýváme a potlačujeme své touhy v přesvědčení, že si nezasloužíme, aby pro nás manžel, partner, milenec udělal něco víc, než ten úzký základ, na který jsme zvyklé?

Proč jsme raději rozmrzelé a protivné na okolí, než abychom si řekly o to, co chceme, když víme, že když něco dlouho potlačujeme, někudy se to časem stejně vyvalí ven?

Inu, proto, že jsme byly vychovány v přesvědčení, že říkat si o své potřeby je sobecké a neslušné. Trochu to připomíná pořekadlo: “Sedávej panenko v koutě, budeš-li doma, najdou tě.” Ano, raději se neprojevovat, nic nechtít, tiše sloužit, bez řečí se starat o domácnost, rodinu, partnera…

Cítíme se předurčeny ke sloužení, máme pocit, že jsme trapné, divné, žijeme v přesvědčení, že na nějaká přání nebo plnění svých potřeb nemáme nárok, bojíme se odmítnutí. Zkrátka, máme strach. Nebo máme zkušenost, že jsme to nedostaly, a tak už se ani nesnažíme…. Raději se obejdeme bez toho, beztak je to neefektivní něco žádat.

Zvláštní je, že už tolik neřešíme, když po nás něco chce náš muž. Když budete chvíli pozorovat muže, zjistíte, že spousta mužů (ale ne všichni) nemá zdaleka tak často problém říkat si, nebo vzít si, co chtějí, na rozdíl od nás, žen. V tomto se od mužů můžeme učit :).

Jaké by vlastně bylo, kdyby vám teď pro změnu splnil několik přání váš partner? (HRA ZDARMA)

A co děláme místo toho? 
Vymýšlíme různé úhybné manévry, emočně vydíráme, vymlouváme se na únavu, bolest hlavy, atd. Cítíme se nenaplněné a nedoceněné a pak jsme pasivně agresivní, nebo se naopak spokojíme s málem, či svá přání úplně potlačíme. Říkat si o to, co chceme, nás totiž konfrontuje s nepříjemnými pocity a reakcemi partnera, kterým se chceme vyhnout. Nechceme vyvolávat spory a vynakládat další úsilí, a tak se držíme raději zpět.

Poznáváte se v tom?
Chcete se naučit konečně si bez obav říkat o to, co potřebujete vy?

Uspokojit své potřeby, aniž bychom se konfrontovaly, není možné. Tomu jsme vystavováni všichni. Pokaždé, když řeknu, co chci, pak méně bojuji sama se sebou i s ostatními. Navíc, když překonáme svůj strach a konfrontujeme se s odmítnutím, získáváme víc sebejistoty a zvyšujeme svou sílu a sebevědomí. A to je přesně to, co my ženy potřebujeme!

Jak se ale naučit říct svému partnerovi o to, co chceme pro sebe,
když jsme to doteď neuměly a nepraktikovaly a partnera jsme zvykly na to, že od něj vlastně nic nepotřebujeme?

Tento proces si můžete hodně usnadnit tím, že budete své potřeby sdělovat postupně a jemně. A tím nejlepším způsobem, jak do toho nenásilně vplout; způsobem, který vás navíc bude bavit a zároveň vám přinese spoustu aha-momentů, je hra. Jmenuje se Bossy masáž. Je to ten nejlepší prostředek, technika, kterou jsme za celá léta naší praxe poznali.

Učení hrou

Stačí si udělat spolu fajn večer a Bossy masáž si zahrát.
Jde o jednoduchý princip dotekové hry, která se podobá masáži, ale současně vás učí odhazovat obavy a stud a lépe spolu komunikovat. A jako bonus se i lépe intimně poznáte.

Vytváří velmi bezpečný prostor,
kde můžete s partnerem změnit to, na co jste byla zvyklá dosud, nebo na co jste byli zvyklí dosud oba. Je pro komunikaci velmi jednoduchá, přehledná, logická a hlavně zábavná a účinná! A hlavně – NENÁROČNÁ NA ČAS :-)!

Základní – neintimní verze se dá hrát i s dětmi. Naučí je zdravě a bez manipulace sdělovat své potřeby a hranice.

To, co vám pomůže ke změně, je zkušenost, ne teorie.
Tak na nic nečekejte, stáhněte si Bossy masáž ZDE a začněte ji s partnerem hned hrát.

A že partnera nemáte?
Nevadí. Zkuste oslovit kamaráda či kamarádku a pozvat je k praktikování. V neintimní podobě můžete totiž Bossy masáž hrát s kýmkoliv, třeba i s dětmi.

Přejeme spoustu aha-momentů a těšíme se na vaše zážitky, které s námi můžete sdílet.